Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudobné prirovnania niekedy skresľujú realitu. Občas sú len žmurknutím na čitateľa textu, že jeho autor má rozhľad. Pri gréckom triu MOHAMMAD však nemožno neukázať na droneovú veličinu SUNN O))) a maďarského režiséra Bélu Tarra.
Violončelo a kontrabas pomalým vrzgotom mútia čiernu atmosféru. Dávajú spomenúť na monolity Stephena O´Malleyho a Grega Andersona, kým na ne nepadol prach, pričom viac než na intenzitu už z princípu tlačia na emocionalitu hrania. Kto videl Tarrov film Turínsky kôň, nevyhne sa pri počúvaní albumu „Som Sakrifis“, pohľade na jeho obal a sledovaní videoklipu spomienke na úvodnú scénu filmu (kôň, hudba, estetika). Ak je to nechcená príbuznosť, temná magma sveta prúdi na rôznych miestach rovnakým spôsobom.
Efekt nahrávky spočíva hlavne v tupej sile violončela a kontrabasu, abstraktný vokál a ďalšie zvuky v pozadí a sú jej utláčaným protipólom, funkčným ako metafora života. Čo v medziach žánru prekvapí, je krátkosť hracej stopy. Hoci pre ňu album stráca na kompaktnosti, brázda, ktorú zanechá, zostáva celkom hlboká.
8 / 10
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
